Fixací se označuje časové období, po které si klient může být jist tím, jak vysoký je úrok a splátky po určité období. Když se tato etapa blíží ke konci, je dobré zjistit u věřitele, jak vysoký plánuje mít úrok v příštím období a případně se porozhlédnout na trhu po lepší a více výhodnější nabídce. Některé instituce také umožňují na konci fixační doby splatit celou částku hypotéky bez jakékoliv sankce. V České republice jsou nejčastěji úrokové sazby fixovány na jeden, tři nebo pět let. Zvláštním druhem jsou hypoteční úvěry s variabilní úrokovou sazbou, kde úrok není fixován na určité období, ale je měněn každý měsíc.
Krátkodobá fixace
Kratší doba většinou znamená nižší úrok a také možnost splacení celé zbývající částky bez poplatku či možnost refinancování. Nevýhodou může být nejistota ohledně vývoje úrokových sazeb a riziko, že takto výhodný úrok již klient nebude moct získat. Možnost, že bude úroková sazba stejná, nebo nižší, než nyní, příliš pravděpodobná není.
Dlouhodobá fixace
Dlouhodobé fixace na více než pět let toto riziko snižují a také zajistí lepší plánování rozpočtu a rodinných financí. Teoreticky by se dalo i předpokládat, že mzdy porostou a náklady na hypotéku se tak sníží. Nevýhodou jsou vyšší měsíční splátky a nemožnost mimořádné splátky bez sankce. Generálně se tedy dá říci, že krátkodobá fixace by se dala doporučit spíše mladým lidem či párům s nižší hypotékou, pro klienty s potřebou pořízení definitivního bydlení jako je velký byt či dům je vhodnější dlouhodobá, pětiletá fixační doba. Samozřejmě je toto velmi individuální téma, které by měl dobrý finanční poradce či makléř s klientem důkladně probrat a zvážit nejlepší řešení.
Co dělat, když fixační doba končí?
Před uplynutím fixační doby by se klient měl aktivně zajímat o nabídky konkurence oslovením makléřů, kteří mu vypracují konkrétní nabídky. Původní banka sděluje novou výši úroku zpravidla nejdříve 60 dnů před koncem fixace. Pokud najde výhodnější nabídku, je ten pravý čas pro refinancování hypotéky.