Rozdíl mezi překladatelem a tlumočníkem snad netřeba vysvětlovat. Překladatel převádí zapsaný text z jednoho jazyka do druhého, tlumočník vlastním hlasem převádí do jiného jazyka projev mluvený. Také tlumočit se ovšem dá různě. Nechme přitom stranou variantu dobře/špatně: o špatných tlumočnících se rozhodně bavit nebudeme. Raději se zaměříme na rozdíl mezi tlumočením simultánním a konsekutivním.
Okamžitě, rychle, živě
Za vrcholnou překladatelskou disciplínu můžeme nepochybně považovat simultánní tlumočení, kdy tlumočník překládá mluvený projev v reálném čase, takřka souběžně s řečníkem. Posluchač tak získává autentický zážitek blížící se tomu, jak mluvčího vnímá ten, kdo mu rozumí v originále.
Simultánní tlumočník nebývá v přímém, bezprostředním kontaktu s mluvčími ani posluchači. Jeho projev obvykle zprostředkovává sdělovací technika, často se proto tento přístup praktikuje při mezinárodních konferencích či přednáškách, kde je k dispozici adekvátní profesionální tlumočnická technika. Posluchači mají k dispozici sluchátka s bezdrátovými přijímači, mluvčí hovoří do mikrofonu, tlumočníci pracují skrytě v takzvaných tlumočnických kabinách v zadní části konferenčního sálu.
Simultánního tlumočení se hojně užívá také v audiovizi, např. v mediálním zpravodajství a při živých přenosech a vstupech.
Specifickou – kontaktnější – variantu simultánního tlumočení pak představuje šušotáž, tedy tlumočení formou šeptání z tlumočníkových úst přímo do posluchačova ucha, případně s použitím tzv. šeptákové sady mikrofonu a bezdrátových sluchátek. Tato technika se proto hodí i v situacích, kdy se mluvčí s posluchači přesouvají. Nevýhodu šušotáže naopak může představovat rušení okolí tlumočníkovým hlasem. I šepot totiž bývá slyšet.
Pomaleji, klidněji, kontaktněji
Někdy se ovšem hodí zvolit přístup poněkud odlišný. Při konsekutivním tlumočení není tlumočník nucen držet tempo s řečníkem. Naopak vždy vyčká, až mluvčí vysloví část svých myšlenek a odmlčí se. Následně danou pasáž přetlumočí. V tom ale zároveň spočívá jedna z nevýhod tohoto přístupu: zabírá totiž citelně více času než tlumočení simultánní. U konsekutivně tlumočených projevů je třeba počítat s tím, že půlhodinová akce bude trvat minimálně o 15-20 minut déle.
Tlumočník nicméně zůstává v blízkém, fyzickém kontaktu s mluvčím i posluchači, což umožňuje živou interakci a případné okamžité řešení možných nedorozumění a nejasností. Není ani zapotřebí žádná technika a pro menší skupiny posluchačů může být toto pojetí výhodnější. Díky menšímu časovému stresu navíc bývá takové tlumočení po formální i obsahové stránce přesnější a kvalitnější. Nemluvě o tom, že cena za tlumočení bude nižší než u simultánní varianty, kdy se do ceny promítá pronájem tlumočnické techniky a další logistické náklady.
Služeb konsekutivních tlumočníků se nejvíce hodí například při zahraničních pracovních cestách, jednáních na úřadech nebo pro tlumočení přednášek s menším počtem posluchačů.