Vidíme to všude kolem sebe – drahé telefony, domy, auta, dovolené a jiné statusové záležitosti, které má zdánlivě kde kdo, jen my ne. Jaká nespravedlnost! Já chci přece taky jezdit v krásném drahém autě! Pojďme přijít na kloub tomu, proč tolik z nás touží být bohatí, ale většina nikdy mít bohatství nebude.
Ten druhý se má líp než já
První důležitou skutečností, kterou je potřeba si uvědomit, je že skupina lidí, které sledujeme na sociálních sítích a v televizi, nejsou reprezentativní vzorek celé populace. Většina lidí se nemá tak dobře a z velké části si za to mohou sami. Bohatých lidí není ve skutečnosti tolik, jak to vypadá. Narozdíl od paní Marušky, které zdražili chleba a je ji vidět maximálně v emočním okénku večerního zpravodajství, bohatí lidé jsou vidět proto, že něco zajímavého dokázali.
Když se budeme neustále s někým srovnávat, nebudeme se mít lépe. Lépe se bude mít ten druhý, protože pro to něco udělal v době, kdy vy jste marnili svůj čas srovnáváním se s ním.
Milionář z gauče
Často a rád říkám, že peníze na stromech nerostou. A nejen že nerostou na stromech, ony nerostou ani na gauči. Když pomineme náhodná dědictví nebo výhry v loterii, bohatí lidé nezbohatli čučením na Ordinaci v růžové zahradě. Zatímco sedíte v hospodě u piva a stěžujete si, jak máte málo peněz, nedaleko od vás při svitu lampičky rozvíjí svoje znalosti nebo své podnikání člověk, který bude jednou bohatý. Nebo aspoň bohatší, než vy. A nedaleko od něj, zpátky v hospodě, sedí člověk, který už se o své bohatství postaral dříve a teď sedí u stejného piva jako vy, jen nepotřebuje nadávat na systém, šéfa, výplatu a drahotu.
Udělat pro svoji budoucnost něco navíc je pro mnohé velmi nekomfortní. Někteří seberou odvahu a začnou si číst citáty o bohatství, manifestovat si peníze a hledat způsoby, jak zbohatnout bez práce. To je málo. Když vymýšlíte jak být bohatý, vesmír vám v tom nepomůže. Jestli se vám při přechodu ze školy do práce ulevilo, že už se nebudete muset nikdy nic učit, nikdy nebudete bohatí.
Finanční vyrážka
Chudí lidé mají zvláštní problém, kterému jsem nikdy dobře neporozuměl. Jakmile dostanou peníze, začnou je svědit, jako vyrážka, která se narozdíl od té kožní škrábáním nezvětšuje. Trošku se to zlepší, když vyrážku poškrábou novými gelovými nehty. U většího obnosu je ale svědění příliš silné a jediná možnost, jak se ho zbavit, je peníze utratit a sklidit v hospodě uznání svých chudých přátel díky novému iPhonu. Franta zbledne závistí, až uvidí, že mám novější. Čím více peněz chudí lidé našetří nebo získají, tím větší blbost si běží koupit. Chtějí „si dopřát“.
Je to začarovaný kruh – chudí lidé tak moc touží být bohatí, že když se jim podaří něco našetřit, nebo získají nějaký mimořádný bonus, musí si dopřát. Žít aspoň na chvíli svůj sen, ve kterém si mohou dopřávat bez omezení. Vůbec při tom nevidí skutečnost, že právě dopřávání si je paradoxně jednou z největších překážek, které jim v cestě za jejich snem o dopřávání si stojí. To a Ordinace v růžové zahradě.
Jak říká Martina Kociánová: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.