Vyživovací povinnost rodičů: Jak je to s výživným na zletilé dítě a kdy rodičům vyživovací povinnost zaniká?

Svým dětem se věnujeme, vychováváme je a živíme. Pokud se bavíme o nezletilých dětech, o dětech malých, a tedy o dětech, které se o sebe logicky nemohou postarat samy, není pochyb o tom, že je povinností rodičů zajistit potomkům nejen jídlo a bydlení, ale i jiné materiální věci a potřeby. Jak je to však s vyživovací povinností rodičů vůči dítěti ve chvíli, kdy se stane dítě dospělým a dovrší věku osmnácti let? Kdy vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti zaniká a kdy se mohou role obrátit? I dítě totiž má ze zákona vyživovací povinnost ke svým rodičům.

Dítě studuje? Živit ho musíte stále

Plnoletostí vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti nezaniká. Dospělé dítě, které dále studuje a studiu se věnuje poctivě, má právo na to, aby ho rodiče dále živili. Pokud jsou rodiče rozvedení, alimenty po dovršení osmnácti let automaticky patří do rukou dítěte, starat se však musí vždy oba rodiče. Zde není zákonem stanovena žádná věková hranice.

Pokud dítě například vystuduje učňovský obor a ze školy odejde v osmnácti letech, začne se živit samo a bude mít plnohodnotnou práci, rodič už se o něj starat nemusí a vyživovací povinnost tak zanikne. V případě, že ale dítě ještě studuje třeba i v sedmadvaceti letech, rodiče jej stále musí živit.

I v případě, že si dítě najde ke studiu brigádu, je povinností rodičů dítěti i nadále finančně přispívat, poskytnout mu bydlení nebo ošacení a základní potřeby pro život. Pokud se ale dítě na škole drží jen proto, že se mu do práce nechce, studiu se nevěnuje poctivě nebo školy záměrně často střídá, může se situace obrátit.

Můžete se bránit, ale jedině soudně

Bohužel nejsou výjimečné ani situace, kdy děti záměrně prodlužují dobu studia pouze z toho důvodu, že rodiče jsou povinni je živit. Po dobu, kdy dítě, byť již dávno dospělé studuje, musí ho totiž ze zákona živit vždy, na věk se zde nepřihlíží. Výjimkou je dálkové studium, u toho totiž dítě může normálně do zaměstnání chodit.

Pokud je ale studium denní, rodič se může proti vyživovací povinnosti bránit pouze v případě, že je prokazatelné, že dítě toho jen využívá, studium nebere vážně, neučí se nebo se nepřipravuje na budoucí povolání. Zkrátka v případě, že se dítě doma drží jen proto, aby se nemuselo začít živit zcela samo. Takových případů je bohužel celá řada a bránit se pak lze, ovšem pouze soudní cestou.

Zjednodušeně řečeno, rodiče jsou povinni se o dítě postarat až do doby, než je schopno se samo živit. V případě, že je dítě hendikepované nebo pobírá invalidní důchod a do zaměstnání chodit nemůže, trvá tato vyživovací povinnost i po celý život. Obvykle pak vyživovací povinnost trvá po dobu studia dítěte na střední či vysoké škole.

Ovšem v případě, že dítě vstoupí do manželství ještě v době svého studia, už se nemusí o dítě starat rodič, ale manžel či manželka. Někteří potomci pak rádi vyživovací povinnosti rodičů vůči nim využívají. Pokud si je rodič jistý, že to tak je, je nutné obrátit se na soud. Soud pak posuzuje každou takovou žádost individuálně, rozhoduje například to, zda není dítě závislé na návykových látkách, zda do školy skutečně chodí, berou se v potaz i studijní výsledky nebo to, zda se dítě věnuje jen jednomu oboru a podobně. Až soud pak může vyživovací povinnost rodičů zrušit či jinak upravit.

Když se dítě stará o rodiče

I rodiče pak mají svá práva a v případě, že jsou děti již samostatné a pracující, musí se děti postarat o své rodiče v případě, že se o sebe nemohou starat sami. Dojít k tomu může ve stáří, nebo pokud se stane nějaká nehoda, která rodiče omezuje ve výkonu povolání a podobně. Jestliže rodič žije v manželství, povinnost dítěte živit své rodiče nastává tehdy, není-li schopen se jeden z manželů postarat o toho druhého.

V obou případech se vyživovací povinností myslí obstarání základních životních potřeb, poskytnutí bydlení, stravovací povinnost, ale i povinnost podpořit kulturní či sociální život vyživovaného.

Zdroj foto: www.freepik.com